Slon, který plave

Při průzkumných výpravách však římští legionáři narazili nejen na houfy hrůzostrašně vyhlížejících barbarů, ale také na podivné kameny, vyzdobené rukou a dlátem místních umělců. Nejoblíbenějším námětem jejich tvorby byla zvířata všech možných druhů. Šikovní autoři vynaložili na přesné zobrazení svých modelů veškerý um a trpělivost. Nebylo tedy divu, že zvídaví učenci brzy rozluštili totožnost všech předloh. Až na jednu.

Na některých balvanech, nalezených v okolí hlubokých jezer na samé výspě skotské země, se kromě běžných druhů živočichů, obývajících tuto oblast, vyskytovalo prapodivné monstrum. Jeho hlava, vyznačující se nápadně protaženým zobákem či čumákem, na sobě nesla záhadné přívěsky podobné chobotu. K pohybu mu pak sloužily čtyři silné končetiny – nešlo však o tlapy čtvernožce, nýbrž o mohutné ploutve. Domovem neznámého tvora byl tedy zcela určitě vodní živel. Díky těmto ploutvím a výrůstkům, zdobícím hlavu, bylo stvoření popsáno jako „slon, který plave“.

Výprava irského světce

Roku 565 se krajem okolo jezera Ness pohybovala skupina mužů se znamením kříže. Vedl je Ir jménem Kolumba, který byl pro svou misionářskou činnost mezi Pikty později svatořečen a prohlášen za jednoho z patronů Skotska. Nyní však šlo o pouhého vzdělaného mnicha, jehož posláním bylo přinést pohanským obyvatelům odlehlého koutu světa křesťanskou víru a ukotvit její kořeny zakládáním klášterů.

Kolumba a jeho duchovní bratři právě putovali k sídlu místního krále, když na břehu řeky, nesoucí stejné jméno jako jezero, narazili na skupinu lidí. Právě pohřbívali nešťastníka, který našel smrt ve vodách jezera. Jak k tomu došlo? Utopila jej prý vodní příšera, která odnepaměti vládla hlubinám a čas od času byla spatřena, jak na hladině nebo i na souši pátrá po něčem živém k snědku. Tragédie se očividně stala nedávno, na řece ještě plaval člun oběti…

TIP: U skotského ostrova Skye byl objeven bratranec Lochnesské příšery

Kolumba přikázal jednomu ze svých společníků, aby se svlékl a loďku dopravil z vody na břeh. Pověřený mnich se ponořil do vody a záhy přilákal pozornost toho, co mělo na svědomí úmrtí majitele plavidla. Z hloubky se vynořilo zvíře ohromných rozměrů, které okamžitě zaútočilo. Nebýt Kolumbova zásahu (budoucí světec napřáhl proti stvůře ruku, nakreslil znamení kříže a vykřikl:  „Obrať se co nejrychleji zpět a nedotýkej se toho muže!“), konaly by se toho dne u řeky Ness pohřby dva. Takto se prý obluda obrátila a zmizela zpět pod hladinou.

Příběh o Columbovi a monstru z jezera Ness známe díky opatu Adamnanovi, představenému kláštera v Ioně a jednomu z pokračovatelů Columbovy misionářské práce. A ačkoliv během let občas probleskly zprávy o pozorování tajemného tvora, zápis o střetu příšery a světce by možná upadl v zapomnění. Přišlo však 19. a 20. století a s ním se probudila i prastará legenda, po staletí spící v ledových vodách severního Skotska.