Já jen hledím čemu všemu se dnes, ale i v minulosti, říká muzikál. Takže, abychom se v tom dlouho neplácali. MUZIKÁL je to, kde se zpívá STÁLE. Mluví se jen minimálně, nebo ještě lépe vůbec.
Vše ostatní nazývejme třeba písničkový film, nebo, ještě lépe hudební film, protože skutečně v tom rozdíl je. Jestliže mi v dvouhodinové filmu zazní deset písniček, nejde o muzikál v pravém slova smyslu.
Příklad pravých muzikálů je například „Drakula“, „Tři mušketýři“, nebo slavní „Bídníci“.
Ze zahraničních mohu jmenovat například „Joseph And The Amazing Technicolor Dreamcoat“.
To, co muzikál rozhodně není, nebo já jej alespoň za něj nemíním považovat, tak to je například „Starci na chmelu“, nebo „Ať žijí duchové, popřípadě novější „V peřině“.
Ze zahraničních například klasika „The Hair“, nebo ten, který mám zrovna puštěný jako zvukovou kulisu, animovaný „Joseph: King of Dreams“. Za půl hodiny zazněly tři skladby. V celém filmu pak asi pět. Možná jsem nepočítal přesně.
Abyste chápali, já nemám nic proti hudbě. Ale u některých filmů mne naprosto irituje, když se zažne zničehonic zpívat. U muzikálu to čekám, tam s tím počítám, ale u filmu ne. Jasně, i pokud vím, že jde o film s písničkami, tak to také toleruji. Mimochodem, já sám jsem si hudbu z některých vystříhal. Například z již jmenovaných „V peřině“, „Ať žijí duchové“, nebo „Noc na Karlštejně“. Mám jich samozřejmě více, převážně z pohádek. To je zajímavé, že v některých se zpívá dost, ale nikdo se neodváží tvrdit, že je to muzikál.
Takže doufám, že jsem více než jasně popsal svůj názor a postoj.